Všechno je to vina Moorhuhnu. Tato hra způsobila lavinu napodobujících projektů a chudáci recenzenti freewarových her ani nestíhali všechny ty "zastřel si svého… (cokoli)" pařit. Naštěstí je toto šílenství už nějakou tu dobu za námi, a my tak můžeme vybrat jen ty kvalitnější ze zmíněné laviny projektů. A že jich není málo!

Začneme ale titulem, o kterém se tolik nemluví, ačkoli by si to zasloužil stejnou měrou jako Moorhuhn. Jmenuje se Eisadler Jagd a celý tenhle článek má být o něm. Dokonce by i byl, nebýt mých destruktivních sklonů. Takže je potlačíme a vrhneme se na to, na co se vrhnout máme.

Tak tedy v Eisadlerovi je vás úkol prostý. Vidíte ty desítky, ba spíše stovky orlů prolétávajících se před muškou vašeho kurzoru a nestydatě úchylně mávajících křídly? Zastřelte je! A to pokud možno co nejrychleji, neboť na to máte jen minutu a půl.

Princip hry je opravdu ten nejjednodušší možný. Po obrazovce, která se dá scrollovat doleva i doprava a vzniká tak poněkud širší herní pole, se pohybují orlové. Vaším cílem je sestřelit je kliknutím myši, ovšem nejprve je musíte zaměřit kurzorem. Pokud máte shitovou myš jako já, půjde vám to asi dost těžko, ale jinak je to úkol hodný dementa, jediné, o co se ještě musíte starat, je stav vašeho zásobníku, protože po šesti ranách musíte znovu nabít pravým tlačítkem. Imbecilita sama.

Ovšem jak se říká - v jednoduchosti je někdy síla a protože za orla dostanete vždy 5, 10 či 25 bodů (podle toho, jak je "daleko" - v praxi tedy podle velikosti), které se vám na konci sečtou a vy se buď zapíšete nebo nezapíšete do tabulky nejlepších, získává hra náboj takříkajíc sportovní - snažíte se udělat víc bodů než ostatní a najednou vám jednoduchost až stupidita hry vůbec nevadí.

Grafika Eisadlera je jiná než ta v Moorhuhnu. Je méně uhlazená, na první pohled ne tak líbivá a příjemná, ale má něco do sebe - je rozhodně realističtější. Nicméně let orlů je animován skutečně stupidním způsobem, který vám jakýkoli požitek z grafiky hry totálně zkazí.

Prostředí je celkem variabilní, najdeme tu sošky jakýchsi gargoylů, chýši ala domorodci v Ugandě, dokonce se tu najde i stará škodovka - no zkrátka idylka. Větším problémem už je mizivá interakce zmíněných ozvláštnění jinak hlinitého prostoru. Z toho, co jsem vyjmenoval, jde sestřelit pouze škodovka, jedinými dalšími interaktivními objekty (nepočítám-li orly) jsou mince, jejichž sestřelování se ovšem nevyplatí, ježto jsou pouze za trapné dva bodíky, které si autoři mohou strčit… no, však vy víte moc dobře, kam…

Tak jak? Na jedné straně tu máme osvědčený koncept s tradiční motivací, která vždy alespoň na nějakou tu hodinku zapůsobí, na straně druhé je fakt, že existuje spousta her podobného námětu, které jsou o třídu kvalitnější. Inu, je to na vás. Snad vám bude stačit moje ujištění, že pokud stáhnete Eisadlera, nebudete litovat, ovšem pokud si stáhnete původní Moorhuhn, budete se bavit ještě o třídu lépe.